Tramvajová trať na cestě z náměstí Górny Rynek na náměstí Demla vedla po dnešní ulici Szersznika. Po pravé straně tramvaj projížděla kolem barokního kostela Svatého Kříže. Pod záhadným názvem „plac Demla“ se skrýval těšínský Rynek. Místní radní tak uctili dlouholetého starostu Jana (Johanna) Demela (1825–1892). Rynek se na tomto místě nacházel již od 14. století (předtím tuto funkci plnil dnešní Stary Targ).
Za svou současnou podobu, stejně jako celý Těšín, částečně „vděčí“ velkému požáru v roce 1789, který zničil většinu města. Několik dochovaných měšťanských domů, původně renesančních nebo barokních, získalo rokokové a klasicistní prvky. Výstavba nových budov byla zase často inspirována Vídní a dokonce využívala služeb vídeňských architektů. Dobu před velkým požárem připomíná studna svatého Floriána na Rynku (socha světce pochází z roku 1777 a je dílem sochaře Václava Donaye). Částečně se dochoval i měšťanský dům Konczakowských (Rynek 19) s renesančně-barokním nádvořím. Kdysi ho vlastnil Bruno Konczakowski (1881–1959), sběratel militárií (právě jeho sbírka se stala základem pro vznik wawelské zbrojnice). Mezi budovami stojícími na Rynku poutal pozornost hotel „Pod Brunatnym Jeleniem“. Od poloviny 18. století zde hostili světové osobnosti: císař Josef II., francouzská královna Marie Terezie Bourbonská (dcera Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty), car Pavel I., car Alexandr I., nechvalně proslulý velkokníže Konstantin Nikolajevič Ruský, císař Ferdinand I. a další... Hotel postupem času chátral, ale v roce 1912 byl s velkou pompou zrekonstruován a otevřen. Vypadala, jako by ho přesunuli z rakouského hlavního města. Tři podlaží, 67 hotelových pokojů, ústřední topení, lednice, výtah, elektrické osvětlení, v přízemí kavárna, restaurace, taneční sál, koncertní sál, kuželky, kadeřnictví a kosmetický salon. Během první světové války zde pobývali německý císař Vilém II. Pruský a bulharský car Ferdinand I. Bulharský. V budově, kde dnes sídlí Těšínské kulturní středisko – Národní dům, byl dříve také hotel. Zchátralou budovu koupili místní Poláci pro sídlo polských spolků, které měly do té doby vážné problémy s prostory. Polský dům v Těšíně byl otevřen v roce 1901. Při zmínce o této iniciativě se nesmí zapomínat na historické souvislosti. Ještě v polovině 19. století byla v Těšíně převládajícím jazykem polština (v nářeční verzi, ale v nářeční verzi fungovaly všechny jazyky, tedy i němčina a čeština). Situace se začala měnit především ze dvou důvodů: zaprvé přílivem německých úředníků a inteligence z ostatních částí rakouské monarchie a zadruhé germanizací místních obyvatel, kteří přechod do světa německé kultury považovali za projev určitého civilizačního pokroku.
Většina místních Poláků se však domnívala, že když žijí v Těšíně a Těšínském knížectví po celé generace a jsou plnoprávnými občany rakouské monarchie, měli by mít stejná jazyková práva. V současné diskusi jsou často považování za protiklad údajně „pravých Slezanů“, kteří měli blíže k německé kultuře. Ve skutečnosti byli jedni i druzí Slezany (těšínskými), neboť jedni zdůrazňovali vazbu na mateřský jazyk, zatímco druzí absolutizovali rozdíly a odlišovali polsky mluvící obyvatele Těšínského knížectví a Poláky z jiných oblastí (zejména z chudé a v mnoha ohledech zaostalé Haliče).
Většina obyvatel Těšínského knížectví podporovala polské národní hnutí (v samotném Těšíně však většinou převažovali němečtí liberálové). Výjimečným projevem jejich politických názorů bylo shromáždění konané 27. října 1918 na těšínském Rynku, kde desetitisíce lidí slavnostně proklamovaly, že region patří k obnovenému Polsku. Kromě toho bylo 19. října 1918 v Těšíně zřízeno sídlo Národní rady Těšínského knížectví. K moci se dostala po nekrvavém převratu v noci z 31. října na 1. listopadu, deset dní před symbolickým datem, kdy Polsko znovu získalo nezávislost! V budově Polského domu dnes sídlí Těšínské kulturní středisko – Národní dům (Rynek 12), kde se nachází mimo jiné i Galerie 12 a Centrum folklóru Těšínského Slezska.
Nedaleko Rynku se nachází Muzeum Těšínského Slezska (ul. Regera 6), nejstarší veřejné muzeum v dnešním Polsku (založeno v roce 1802), a vedle něj půvabný Park míru, pojmenovaný na počest míru podepsaného v Těšíně v roce 1779, který ukončil vál- ku o bavorské dědictví mezi Rakouskem a Pruskem. V parku je k vidění pomník kněze Leopolda Szersz- nika (1747–1814), zakladatele muzea a nejvýznamnější osobnosti Těšína v době osvícenství.
autor: Michael Morys-Twarowski
